Sblížení

V prvé řadě jde o to, ukázat koni, že mu nechcete ublížit, i když máte tu moc. Koně se zdraví vzájemným očicháním a frknutím do nozder: poznávají se tak navzájem podle svého dechu a pachu. S hříbětem se proto nejlépe sblížíte, necháte-li jej čichnout k vaší ruce, aby poznalo vaši vůni. Můžete to provést tak, že koni nejdříve na určitou vzdálenost nabídnete napřaženou ruku k očichání a pak se jej začnete jemně dotýkat. Pokud vás k tomu vyzývá, můžete mu lehce fouknout do nozder. Prvně může reagovat překvapeně nebo se zaujetím, a sami uvidíte, zda i příště bude tento způsob pozdravu vítat. Vynucuje-li si kontakt příliš drze a strká do vás, strčte do něj také. Tak to ostatně dělá i jeho vlastní matka.
Neočekávejte, že kůň hned napoprvé splní vše, co po něm požadujete. Musíte dát vždy najevo, co vás potěšilo, co udělal podle vašich představ a snažte se porozumět všemu, co kůň dává najevo svým chováním vám. Koně nejsou schopni řešit všechny problémy, ale naučí se, jak na různé situace reagovat. Chybí jim také pojetí lidské morálky. Při soustavném vedení však brzy rozpoznají, co člověk považuje za dobré či za špatné. Nikdy nesmíte připustit, aby se kůň dožadoval svých nároků kousáním nebo jiným nevhodným chováním.

         Respektování

I hříbě si musí uvědomit, že vůdcem je člověk. Agresivní nebo dominantní chování mu nesmíte tolerovat. To není nijak jednoduché, neboť jakmile kůň vycítí vaši nejistotu nebo nedůslednost, začne vás zkoušet.
RespektováníAbychom vůbec byli schopni navázat komunikaci, měl by nás koník především respektovat. A nemyslím tím respekt na základě strachu, myslím respekt takový, jaký má každý kůň ve stádě k vedoucí klisně. Vztah, který si se svým koněm vytvoříte, musí být vždy založen na plném vzájemném respektování, tedy v žádném případě na strachu a tím méně na násilí. Než však tohoto dosáhnete, musíte koně patřičně vychovat.

Vypomoci si můžete zvýšeným hlasem - křik může mít stejný efekt jako záhlavek. Když je hříbě příliš bojácné, mluvte na něj povzbudivě, jestliže vás však ustavičně zlobí, zvyšte na něj hlas. Přímou agresivitu (kousání, kopání) doporučujeme potrestat mírným plesknutím. Raději však takový trest neprovádějte rukou, protože tytéž ruce musí později nasazovat uzdu a dotýkat se hlavy zvířete: šťouchanec loktem nebo zvýšení hlasu jsou pro potrestání dostatečné. Na koně nelze působit faktorem nadřazenosti vlastní síly. Kůň přesto musí provést to, co je od něho žádáno. Ne proto, že povel splní ze strachu, ale proto, že ho splnit chce. "Dominuj mi, protože, když to neuděláš, budu dominovat já tobě!" Pokud koni jednou ustoupíte a dovolíte aby velel, nečekejte, že příště to bude lepší. Z toho všeho vyplývá, že kůň musí mít ze svého pána respekt a zároveň se musí cítit v bezpečí.

       Přivykání na lidské ruce

Hříbě začněte přivykat na vaši přítomnost, každodenní péči a připravovat na budoucí funkci jezdeckého koně ve chvíli, kdy plně akceptuje vaši přítomnost. Především mu pravidelně zvedejte kopyta. Začněte pravou přední nohou, teprve potom přejděte k zadním nohám, a než kopyto zvednete, vždy se nejprve nohy opatrně dotkněte. Dávejte pozor, aby se hříbě vašeho dotyku nepolekalo. Pokud se lekne, hlaďte jej do té doby, než se uklidní a teprve potom se nohy dotkněte znovu. Kopyto můžete zvednout až ve chvíli, kdy zvíře váš dotek akceptuje. Zároveň se zvedáním vyslovte pokyn „noha“ nebo „dej nohu“. Napoprvé se musíte spokojit s krátkým zvednutím a opatrným položením nohy zpět na zem. Čas, kdy zvíře stojí na třech, můžete postupně prodlužovat. Zároveň se můžete dotýkat kopyta. Po pravé přední noze zvedněte levou zadní nohu, poté pravou přední a pravou zadní. Hříbě velmi uklidní, zná-li pořadí zvedaných nohou, neboť v podstatě ví, co se bude dít. Po čase zvíře samo zvedne nohu na povel.Pravidelně se dotýkejte i hlavy a uší hříběte. Hříbě, které je na doteky zvyklé, se později nechá snadněji ostrojit a rovněž nasazování uzdy u něj nebude činit větší problémy. Zvykne-li si hříbě již v raném věku na dotyky prstů v hubě a kolem ní, bude později mimo jiné lépe snášet sprej proti parazitům nebo udidlo. 

  

                  Přirozené je stádo

    Většina hříbat se rodí na jaře a matka tak vlastně s hříbětem stráví jedno léto, v ideálním případě spolu s ostatními koňmi a hříbaty na pastvině. Hříbě je tu vychováno zcela přirozeně a získává zde i první sociální poznatky od ostatních koní. Soužití ve stádě se za dlouhé generace stalo hlavním způsobem života koní, určuje dodnes jejich chování – koně jsou typicky společenská, stádová zvířata, svůj stádový pud dědí, je jim hluboce vrozen a nedá se ničím podstatně ovlivnit. Kůň vyžaduje společníka, samota mu nesvědčí a dobrý chovatel tuto potřebu respektuje. Kůň přijme člověka jako náhradu, někdy se dokonce spokojí s trvalou přítomností jiného zvířete, třeba kočky, ovce či psa. Nejlépe se však kůň cítí samozřejmě mezi koňmi, ve svém stádě – takové soužití je mu nejpřirozenější.
I přes občasné potyčky mezi hřebci (výjimkou nejsou ani klisny), ve většině případů ve stádu převládá součinnost. Koně o sebe vzájemně pečují a utvářejí přátelské vztahy. Jestliže koník vyrůstá sám, trpí bojácností. Nedokáže navázat vztah s ostatními koňmi a prosadit se mezi nimi, nechápe jejich jednání, bývá i zlý. Je lepší dopřát mu vyspívání ve „společnosti“, o nic ho neochudit – právě ve stádu se mohou spontánně rozvinout všechny přednosti koně, soupeřivost, jedinečnost a individualita.

Vztah mezi matkou a hříbětem by neměl být přerušen příliš náhle, jelikož by hříbě bylo vystaveno velkému stresu a spoustu energie by spotřebovalo tím, že by tesknilo a volalo matku. Mohlo by také ztratit chuť k jídlu, což by jeho vývoji v žádném případě neprospělo. Ve chvíli, kdy mladý kůň začíná projevovat větší zájem o okolní svět a během pastvy nebo při hře se stále častěji vydává dál od matky, je čas na odstavení. V tomto období současně u klisny klesá produkce mléka a můžete pozorovat první příznaky narušování úzkého vztahu mezi ní a jejím potomkem. V zájmovém chovu se hříbata odstavují mezi pátým a sedmým měsícem. Pokud byste hříbě odtavili až v roce či roce a půl, mohl by se z něj stát nesamostatný maminčin mazánek.
Proces odstavení by měl proběhnout postupně. Klisnu s hříbětem například můžete umístit v oddělených stájích vedle sebe, takže hříbě sice nemůže od matky pít, ale přesto s ní je v kontaktu. Když si k této situaci přivykne, můžete od něj klisnu oddělit úplně. Hříbě taktéž můžete na krátkou dobu od matky odvést a krmit je v jiné stáji. Z takového krátkého odloučení zůstane hříběti lehce pozitivní dojem. Budete-li tuto dobu postupně prodlužovat, hříbě nebude vystaveno stresu z odloučení. Po třech až čtyřech týdnech této taktiky se mohou klisna s hříbětem opět vrátit k sobě, hříbě však již je odstaveno.

         Mateřský instinkt

Matka mládě živí, vychovává a ochraňuje (klisna se vždy staví mezi hříbě a objekt, který by je mohl ohrozit, ať už je to šelma, člověk nebo slunce). Vstupují-li do hry mateřské pudy, může se změnit povaha i té nejmírnější a nejdůvěryhodnější klisny. Klisna se vůči svému hříběti může chovat až příliš ochranitelsky, proto buďte při jakémkoli zacházení s hříbětem opatrní. Dříve než se k hříběti přiblížíte, musí se klisna cítit příjemně. Pokud reaguje na vaši přítomnost agresivně, nechte ji, aby si na své mateřství nejprve zvykla. Teprve potom se můžete k jejímu hříběti bezpečně přiblížit.Jestliže nebude klisna ani po několika dnech akceptovat vaše snahy o sblížení s hříbětem, vyhledejte pomoc u zkušeného chovatele, nemůžete-li se totiž k hříběti vůbec přiblížit, znemožňuje to samozřejmě jeho výchovu a sblížení. Ve volné přírodě ( u divokých koní) začne klisna po roce péče hříbě postupně odstavovat. U domácích koní k tomu chovatel přikročí už po půl roce. 

            

                   Výchova

Máte-li jedinečnou příležitost vlastnit koně od hříbátka, můžete začít s výchovou již v této době. Trénink v tomto případě sestává především z budování vztahu mezi koněm a člověkem. Čerstvě narozené zvíře se nachází v takzvané fázi vštěpování, což znamená, že si pamatuje v zásadě všechny dojmy, které v této době nabyde.

Hned v počátečních hodinách po porodu se mezi klisnou a hříbětem vytváří důležitý vztah: matka je prvním tvorem, kterého mládě poznává, stará se o jeho bezpečí, dotýká se ho, příjemně o něj pečuje, poskytne mu potravu. Pokud to budete vy, kdo ihned po narození hříbě vytře do sucha, bude si dokonale pamatovat i vaši vůni. Společně se svou matkou vás pak bude automaticky považovat za bezpečný přístav. V případě, že nebude klisna vaše snahy akceptovat, nebo bude-li hříbě příliš bojácné, není dobré svou snahu přehánět. Hříbě musí co nejdříve po narození začít sát mateřské mléko, jelikož látky v něm obsažené jsou pro něj nepostradatelné v boji proti infekcím. Zvířata tedy musí mít klid a jejich vzájemný vztah by neměl být narušován. Proces vytváření vztahu hříběte k matce (tzv. reflex vtištění do paměti) trvá až dva dny. Po tu dobu je lépe, když hříbě není rušeno kýmkoliv cizím. Během pozdějšího každodenního kontaktu se zvíře přirozenou cestou naučí důvěře i k vám. Vzájemnému sblížení nemusíte nezbytně věnovat hodiny času: pro hříbě, které ještě saje mléko, je deset až patnáct minut každý den čas naprosto dostačující pro to, aby si na vaši přítomnost zvyklo.

         Postupné odstavení